Původ mýtu: Schizofrenie a „rozdvojená osobnost“

Mýtus o schizofrenii jako „rozdvojené osobnosti“ patří k nejrozšířenějším omylům v oblasti duševního zdraví. Ačkoliv se tento předpoklad hluboce zakřenil v popkultuře i běžné mluvě, jeho kořeny sahají k pouhému jazykovému nedorozumění starému více než jedno století.

Původ mýtu o tom, že je schizofrenie nemocí „rozdvojené osobnosti“, sahá až do roku 1911 k Eugenovi Bleulerovi. Tento švýcarský psychiatr zavedl termín schizofrenie pro stav do té doby známý jako dementia praecox (předčasná demence).

Název sestavil z řeckých slov: schizein (rozdělit / štěpit) a phrēn (mysl). Bleuler pojmem „rozdělená mysl“ odkazoval na rozpolcenost a narušení souladu v myšlení, emocích a chování, které se u pacientů vyskytuje. Veřejnost si však tento pojem nesprávně přeložila jako „rozdělení osobnosti“.

Jaký je v tom faktický rozdíl?

• Schizofrenie: Jádrem je narušené testování a vnímání reality (přítomnost bludů, halucinací či dezorganizovaného myšlení). Člověk má stálou, jednu osobnost, jeho mozková tkáň však chybně zpracovává informace z prostředí.

• Disociativní porucha identity (DID): Vznik více samostatných osobností v jednom těle spadá pod tuto odlišnou diagnózu (dříve známou jako mnohočetná porucha osobnosti). Jelikož se ale některé doprovodné symptomy mohou překrývat, bývá diferenciální diagnostika náročná.

Japonský experiment: Když přejmenování nemoci zachraňuje životy

To, jak zničující dopad může mít špatně zvolený název nemoci, se plně projevilo v Japonsku. Původní japonský lékařský termín pro schizofrenii byl Seišin Bunrecu Byó (v doslovném překladu „nemoc rozštěpené mysli“).

Tento název v tamní společnosti vyvolával obrovské stigma. Diagnóza byla považována za neléčitelnou a pacienti byli vnímáni jako nebezpeční. Stigma bylo tak silné, že sami psychiatři diagnózu pacientům často tajili – v roce 2002 znalo svou reálnou diagnózu pouhých 37 % pacientů, protože se lékaři obávali, že by je taková zpráva psychicky zničila nebo by odmítli léčbu.

Změna v roce 2002: Porucha integrace

V roce 2002 se Japonská psychiatrická a neurologická společnost (na podnět asociací rodin pacientů) rozhodla k radikálnímu kroku: schizofrenii oficiálně přejmenovala na Tógó Šiccó Šó. V překladu to znamená „porucha integrace“ nebo „porucha souladu“.

Tento nový název vychází z moderního biomedicínského modelu – vyjadřuje, že mozek má v důsledku stresu a biologické zranitelnosti (přechodně) narušenou schopnost integrovat myšlenky, pocity a informace.

Jaký to mělo dopad na stigma a praxi?

1. Otevřenost lékařů k pacientům: Během pouhých tří let od přejmenování stoupl počet pacientů, kteří byli otevřeně informováni o své diagnóze, z 37 % na více než 70 %.

2. Přijetí léčby a naděje: Nový název evokuje stav, který lze léčit a „opět integrovat“. Pacienti i jejich rodiny začali přijímat psychoterapii a léky bez pocitu celoživotního společenského odsouzení.

3. Médiální a společenský posun: Výzkumy ukázaly, že starý název vyvolával v lidech automatické asociace s kriminalitou a nebezpečím. S novým názvem tyto negativní stereotypy výrazně oslabily. Starý termín navíc z běžné mluvy i médií téměř vymizel během 2–3 let.

Japonský příklad (který později následovala např. i Jižní Korea) dokazuje, že slova, která v medicíně používáme, nejsou jen akademické nálepky. Správná edukace a citlivá terminologie dokážou bourat mýty a usnadnit nemocným cestu k uzdravení.