Umělá inteligence proniká i do psychoterapie – ale může skutečně nahradit lidského terapeuta? Nedávné studie ukazují, že AI chatboti dokážou účinně snižovat úzkost a zpřístupnit podporu i tam, kde je péče nedostupná.
Umělá inteligence už pronikla do mnoha oblastí našeho života – od vyhledávání informací přes zdravotní diagnostiku až po kreativní tvorbu. Stále častěji se ale objevuje otázka: může AI pomáhat i v psychoterapii? A pokud ano, do jaké míry dokáže nahradit lidského terapeuta?
Dva nedávno publikované články (Spytska, 2025; Zhang et al., 2024) se na tuto problematiku podívaly z různých úhlů a přinášejí zajímavé odpovědi.
Studie z roku 2025 testovala chatbot Friend mezi ženami trpícími úzkostnými poruchami v aktivních válečných zónách. Účastnice byly rozděleny do dvou skupin – jedna využívala Friend jako každodenní podporu, druhá chodila na tradiční psychoterapii třikrát týdně.
Výsledky:
Obě skupiny zaznamenaly výrazné snížení úzkosti.
Účinek byl ale silnější u klasické terapie (pokles až o 50 %), zatímco u chatbota se snížení pohybovalo kolem 30–35 %.
Přesto AI ukázala svůj velký přínos – byla okamžitě dostupná, levnější a dokázala poskytnout podporu i tam, kde terapie není reálně dostupná.
Autorka zdůrazňuje, že AI může mít své místo zejména v krizových situacích a jako nástroj pro širší dostupnost psychologické pomoci.
Článek z roku 2024 (Can AI replace psychotherapists?) jde spíše teoretickou cestou a ptá se: může umělá inteligence opravdu nahradit terapeuty?
Silné stránky AI:
dostupnost 24/7
škálovatelnost (AI může pomáhat tisícům lidí najednou)
nízké náklady
schopnost monitorovat symptomy a poskytovat psychoedukaci
Limity AI:
neumí nabídnout autentickou empatii a lidský kontakt
má problém s hlubším porozuměním kontextu
otázky bezpečnosti, etiky a ochrany dat
Závěr? AI nemůže terapeuta plně nahradit, ale může být cenným podpůrným nástrojem.
Oba články se shodují v jednom: nejefektivnější cestou není soupeření mezi AI a terapeuty, ale jejich spolupráce.
AI může převzít rutinní úkoly, poskytovat psychoedukaci, sledovat symptomy a být prvním kontaktem.
Terapeut pak zůstává tím, kdo přináší hloubku, porozumění, empatii a lidský vztah.
Takový hybridní model by mohl zpřístupnit péči mnohem většímu počtu lidí a zároveň zachovat kvalitu, kterou dokáže nabídnout jen člověk.
Diskuze nad rolí AI v psychoterapii nekončí. Jedno je ale jisté: technologie mohou otevřít dveře k psychické pomoci tam, kde by jinak zůstaly zavřené. A to je příležitost, kterou bychom neměli ignorovat.