Věděli jste, že se naše vzpomínky časem proměňují?

Jak naše paměť ve skutečnosti funguje

Informace o jedné události nejsou uložené na jednom místě v mozku. To, co jsme viděli, slyšeli, cítili v těle nebo prožívali emočně, je rozprostřené v různých oblastech mozku. Když si na situaci vzpomeneme, mozek tyto jednotlivé části znovu spojí do jednoho celku – jako kdyby pokaždé skládal puzzle.

Jenže při každém novém skládání vstupuje do hry i náš aktuální vnitřní svět:

• jak se cítíme právě teď,

• jak o sobě přemýšlíme,

• jaké nové zkušenosti jsme mezitím získali,

• co jsme o dané situaci slyšeli od ostatních.

Výsledkem je, že vzpomínka nevzniká znovu úplně stejně. V jemných detailech se mění a někdy se tak nenápadně proměňuje i její význam.

Proč si dva lidé pamatují stejnou situaci úplně jinak?

Možná jste to zažili: dva lidé popisují stejnou událost a jako by mluvili o něčem jiném.
Když ale víme, jak paměť funguje, dává to smysl. 

Každý z nás:

• byl v dané situaci v jiném emočním stavu,

• vnímal jiné detaily (někdo víc výraz, někdo tón hlasu, někdo okolí),

• dává událostem jiný význam, podle své osobní historie, potřeb a obav.

A protože se vzpomínky při každém vybavení znovu skládají, postupně se mohou u různých lidí rozcházet čím dál víc. Oba přitom mohou být upřímně přesvědčení, že „to tak opravdu bylo“.

Proč si nemůžeme být 100 % jistí detaily

Pocit jistoty není spolehlivým ukazatelem přesnosti. Patří k tomu, jak mozek pracuje – když si je něčím jistý, často nám to „prodá“ s velkou vnitřní přesvědčivostí.

Proto se může stát, že:

• jsme přesvědčení, že někdo řekl konkrétní větu – ale on si ji vůbec nevybavuje,

• vzpomínka z dětství vypadá jasně a ostře, i když je zapsaná spíš jako „rekonstrukce“ na základě fotek, vyprávění a pocitů,

• detaily velmi emočně nabitých událostí se v čase mění – ale náš pocit jistoty zůstává.

To může být frustrující, ale zároveň to o paměti vypovídá důležitou věc:
Paměť neslouží k archivaci reality. Slouží nám k orientaci v životě.

Co z toho plyne pro každodenní život?

Tahleta znalost není jen zajímavost do šuplíku. V praxi může pomoct v několika situacích:

V konfliktech a vztazích

Když se s někým přete o to, „jak to bylo“, je užitečné vědět, že:

• každý z vás vnímá a ukládá realitu trochu jinak,

• dva různé popisy jedné situace nemusí znamenat, že jeden lže,

• někdy nemá smysl bojovat o „objektivní pravdu do detailu“, ale spíš hledat, co si z té situace každý odnáší.

Místo: „Ty si to pamatuješ špatně!“
Můžeme zkusit: „OK, každý si to pamatujeme trochu jinak – pojďme se bavit o tom, co to pro nás znamenalo.“

V práci s vlastní minulostí

Když víme, že vzpomínky se dají v čase přepsat, otevírá to prostor pro změnu:

• v psychoterapii či sebezkušenosti můžeme nově zarámovat staré zážitky,

• učíme se dívat na sebe s větším soucitem a pochopením,

• mění se náš vnitřní příběh – a tím i to, jak se cítíme dnes.

Minulost objektivně nezměníme. Ale můžeme změnit způsob, jak o ní uvažujeme – a to má reálný dopad na naši psychiku.