PsychoCamp očima účastnice
- Zveřejněno dne: 13. 07. 2025
Psychocamp byl pro mě naprosto nezapomenutelným zážitkem. Nejdříve jsem samozřejmě váhala, jestli mám jet – já totiž vždycky váhám. Má hlava jako obvykle vymýšlela různé scénáře, co by mohlo vyjít špatně, proč nezapadnu, co pokazím… Ale na druhou stranu jsem se chtěla nějak posunout, trošku vyrůst ze svého pohodlného hnízdečka doma, poznat nové lidi a taky samozřejmě psychologii! A tak jsem se hecla a zjistila, že to bylo opravdu jedno z nejlepších rozhodnutí, z něhož neustále čerpám. A v čem konkrétně?
Změnil se můj pohled na psychologii. Zajímala mě teda hodně už předtím (jinak bych tam nejela, že 😊), ale pestrá škála přednášek a workshopů, které nám byly každý den nabízeny, mi ukázala, že záběr psychologie je ještě mnohem širší a barvitější, než jsem si představovala. Zabíhali jsme do aktuálních témat, lektoři s námi sdíleli vlastní zkušenosti z praxe a probírali jsme i věci z každodenního života. Jde prostě vidět, že psychologie je všude! Nejtěžší tedy bylo si vybrat – na každý blok bylo totiž v nabídce více programů. Naštěstí se nejžádanější „akademie“ (jak se tomuto typu programu říkalo) na konci zopakovaly, aby nikdo neodjížděl zklamaný.
Obsah psychologie je tedy samozřejmě (aspoň pro mě) neuvěřitelně fascinující a užitečný, ale vlastně ho můžu načerpat i z různých zajímavých knížek, podcastů, filmů a podobně. Co bych tedy z přínosu psychocampu označila za klíčové, jsou lidé. Lektoři, kteří pro nás program chystali, byli jednoduše úžasní. Každý svůj, se svou osobností, ale všichni sdíleli otevřenost, upřímnost a zájem o každého jednotlivce. Neuzavírali se do svého kroužku – byli tam mezi námi a pro nás. Cítila jsem se, že můžu kdykoli za kterýmkoli z nich zajít s jakoukoli otázkou či prosbou a nebudu odbyta. Přednášeli s citem i bohatými zkušenostmi a nechyběl jim ani humor, nadhled a odlehčenost. Vždycky dokázali vytvořit pohodovou atmosféru porozumění a bezpečí. Hodně si také žádali zpětnou vazbu (na kterou fakt i reagovali a zajistili, co se dalo!) a každý večer jsme v malých skupinkách reflektovali prožitky z daného dne.
Kromě vztahů s lektory musím samozřejmě zmínit i vztahy s ostatními spoluúčastníky. Nikdy se snad kolem mě nesešlo tolik lidí, kteří by byli tak podobného ladění. Jsem tedy spíš člověk, kterému trvá déle se více otevřít a buduje raději menší okruh přátel, ale atmosféra campu mi pomohla tento proces urychlit a kvůli milým úsměvům, které proudily ze všech stran, jsem najednou měla chuť poznat hlouběji co nejvíce tváří. Příležitosti se otevíraly při různých organizovaných aktivitách a hrách zaměřených například na spolupráci, tvořivost či další psychologická témata. Do skupinek jsme při tom byli rozřazováni pokaždé jinak, takže člověk úplně přirozeně navázal více kontaktů. Ty pak mohl libovolně rozvíjet ve volných chvílích po obědě nebo při večerech u ohně – ty jsou za mě stejně nejlepší! Zazpívat si, opéct špekáček a chleba, jen tak vypnout, zúčastnit se (klidně i jen pasivně – to mi jde nejlíp 😊) zajímavých konverzací…prostě být…
Zním až příliš idealisticky? Jak píšu tento text nebo komukoli o svých zážitcích vyprávím, tak si říkám, že to musí působit až neuvěřitelně… ale já to tak prostě cítím. A přála bych každému, ať si to taky vyzkouší! Samozřejmě je to jen můj pohled, někomu camp možná nemusí tolik sednout a pokaždé to určitě bude jiné. Ale ze své zkušenosti vím, jak náročné bylo loučení. Jak jsme tam všichni plakali dojetím při závěrečné aktivitě… Pro mě osobně to upřímně byla jedna z nejintenzivněji emotivních chvil v životě – tolik krásných slov, tolik přijetí…
No já bych o psychocampu mohla básnit ještě dlouho😊, tak už to ukončím a jen bych na závěr chtěla říct, že každý si odsud odveze pravděpodobně něco trochu jiného. U mě to bylo vědomí, že existuje místo a kolektiv, kde můžu být jen tak sebou a beze strachu sdílet myšlenky i pocity, jít do hloubky a poznat sebe i druhé.